Náhoda
Experiment Náhoda je veřejný pokus, který jsme realizovali v listopadu 2016. Podívejte se na detaily na http://nahoda.zadnaveda.cz
Vyhraje dívka z obálky?
Ve čtvrtek 6. března jsme navštívili pražského notáře Martina Krčmu a předložili mu listinu, na níž jsou výsledky našeho experimentu: jméno vítězky a žebříček podobnosti dívek k průměru. Existence listiny byla řádně ověřena, papír jsme podepsali a vložili do obálky.
Jak probíhal experiment
Prvním krokem bylo shromáždění portrétních fotografií v patřičném formátu (přímý pohled zepředu) a v odpovídajícím rozlišení, což nebyl právě lehký úkol. Málokterá kráska se totiž veřejně prezentuje svou fotografií z občanského průkazu, navíc ve vysokém rozlišení. Petr Bakoš ve spolupráci s biologem Karlem Kleisnerem tyto portréty nejdříve upravili vyretušováním příliš výrazných prvků na pozadí a okolo tváře. Vědecká metoda spočívá v manuálním označení tváře 72 landmarky na klíčových místech (např. obočí, okraj čelisti, nos) ve speciálním programu.
Software pak vypočítá průměrnou polohu každého landmarku a dílčí fotografie roztáhne do vzniklé mřížky.
Náš obrázek „ideální miss“ samozřejmě musel být ve finále postprocesován v grafickém programu. „Průměrná“ barva očí, pleti a vlasů, a hlavně přesné proporce její tváře (o něž v našem experimentu jde) ovšem zůstaly zachovány.
Předpověď vítězky
Pro určení shody jednotlivých finalistek s průměrem jsme použili portrétní fotografe dívek vytvořené v předepsaném formátu speciálně pro tento experiment. Podobně jako při tvorbě průměrného obrázku jsme tváře označili 72 landmarky na předepsaných místech. Pak už jsme pro srovnání žádné obrázky nepotřebovali – stačilo nám jen znát polohy landmarků a s pomocí matematické analýzy vypočítat procento odchylky dané finalistky od průměru.
Při srovnání tedy nešlo o účes nebo barvu očí, vlasů a kůže, ale čistě o poměr vzdáleností mezi jednotlivými landmarky, což je při výzkumu morfologie obličeje klíčový parametr.
Experiment Miss
Experiment Miss je projekt, jehož cílem bylo definovat krásu lidské tváře s použitím tzv. geometrické morfometriky a vyzkoušet, do jaké míry tvar našeho obličeje souvisí s naším životem. Jako experimentální prostor jsme si vybrali soutěž Česká Miss a finále desátého ročníku soutěže v březnu 2014. Výsledků bylo hned několik: obrázek „ideálu české krásy“ vytvořený z 27 missek, předpověď vítězky soutěže a interaktivní web, který návštěvníky zapojuje do skutečného výzkumu. Podrobné informace najdete na webu www.experimentmiss.cz.
Ideál české krásy
Tento portrét je průměrem 27 vítězek České Miss z ročníků 2005-2013 (tři vítězné pozice z každého ročníku). Průměrný obrázek vytvořil Petr Bakoš s biologem Karlem Kleisnerem za pomocí vědeckého softwaru. Někteří jej považují za nudný, nám přijde zajímavé, že je zároveň reálný, a zároveň neskutečný. Co myslíte?
Těšte se na Stratocaching 2014!
Co se nám povedlo a nepovedlo? Přečtěte si kompletní závěrečnou analýzu projektu a připravte se na další kolo!
Všechny naše úspěchy a neúspěchy shrnuje článek na Technet.cz zde.
Nakonec nalezeno 7 "semínek"
Dva týdny po skončení hry jsme pozvali všechny členy týmu, sponzory i vítěze na malou párty. Dozvěděli jsme se při tom mnohdy kuriózní příběhy o nálezech stratokešek.
Souřadnice všech dopadlých "semínek" najdete na mapě zde
Jan Hanus jako první nalezl Stratocache Axis v Chrástu u Plzně
Bratři Staňkové ulovili BASF
Pro Grafite si dolétl s helikoptérou Jiří Kubík.
Z kešky Citroenu se radovala rodina Mihala Horáčka.
Jan Svoboda se nedal odradit sobotním neúspěchem, a vyrazil hledat i v neděli. Vyplatilo se!
Děti Václava Jindřicha se dočkaly na zahrádce překvapení: semínko ESET 3 spadlo z okraje vesmíru!
Posledním nálezem je náhodně objevená keška Harddecore, na kterou narazil Michal Černý při prosincové cestě lesem.
Stratocaching získává Křišťálovou lupu!
Nebývalý zájem veřejnosti potvrdil náš instinkt, že Stratocaching je experiment, který má své kouzlo. Všimli si toho i redaktoři serveru Lupa.cz, kteří nám udělili zvláštní cenu za mimořádný internetový projekt.
Více se dozvíte v článku na Technet.cz zde.
Časopis Ekonom: Top nápad roku 2013
Kromě Křišťálové lupy jsme se dočkali i dalších ocenění. Časopis Ekonom zařadil Stratocaching mezi Top 25 originálních českých nápadů.
Kromě serveru Idnes.cz se veřejnost dozvěděla o Stratocachingu i díky večerní zpravodajské relaci České televize, TV Prima a pořadu Meteor Českého rozhlasu.
Den D: stovky tisíc diváků, tisíce "stratokačerů"
Dne 16.listopadu 2013, v den vypuštění balónu, se strhla nevídaná podívaná. Do hry se přihlásilo přes 13.000 zájemců, z nichž stovky skutečně dorazily na místo dopadu. Video na Idnes.cz sledovalo kolem 220.000 diváků.
Kompletní informaci o průběhu hry i následném dohledávání najdete v on-line reportáži na Technet.cz zde.
Řídicí středisko: Laborky Slaný
Klíčovým partnerem experimentu bylo už od samého počátku Talentcentrum Laborky, unikátní studentský kroužek při Gymnáziu Slaný. V den letu Laborky vytvořily "velín" - řídicí středisko letu a zároveň tým rozhodčích stratocachingové hry, to vše v počítačové učebně gymnázia. Nepilotovaný balón se samozřejmě těžko dá řídit, projekce video streamu a komunikace s radioamatéry ale Laborkám umožňovala sledovat let se všemi souvislostmi. Každá Stratocache měla ve Slaném svého operátora, který pečlivě registroval přihlášené nálezce. Na zpáteční cestě se party hledačů v Laborkách zastavili a vznikla tak nečekaná "družba".
Laborky Slaný byly našimi partnery už od prvních návrhů. Martin Procházka z Laborek je inženýrem palubního počítače Dropionu, který zcela bezchybně řídil vypuštění Stratocache a odpojení balónu podle GPS navigace. O celém svém zapojení Martin poreferoval později v pořadu Zázraky přírody na ČT1.
Trofej z okraje vesmíru: Stratocoin
Díky designérkám ze studia 2d3D jsme mohli lovcům Stratocache dopřát unikátní odměny: černý a bílý Stratocoin, jehož design vybrali čtenáři serverů Technet.cz a Geocaching.cz.
Černý Stratocoin posloužil jako odměna pro členy týmu a pro ty, kdo dorazili na místo dopadu Stratocache jako druzí či další v pořadí. Bílý Stratocoin si odnesli absolutní vítězi - tedy ti, kdo dorazili k jednomu z nalezených semínek jako první.
Český unikát: přímý přenos videa ze stratosféry
Díky expertům z ČVUT, specialistům z firmy NetRex a kameře Axis a určité dávce štěstí se nám podařilo přenášet video z celého letu stratosférického balónu. To dosud nikdo v České republice nezrealizoval.
Technické řešení video přenosu najdete popsané v článku na Technet.cz zde.
Na palubě Dropionu byly kamery dvě: GoPro mířící z boku, která pořizovala záznam včetně zvuku, a IP kamera Axis, nastavená směrem dolů, která video streamovala na server Idnes.cz a zároveň zaznamenávala na paměťovou kartu. Oba záznamy jsou dostupné v nesetříhané verzi na YouTube, takže si můžete užít stratosféry do systosti zde: Axis a GoPro
Finální sestava Dropionu
Video vizualizace Stratocaching 2013
Náš experiment je dost neobvyklý, a pro jeho názorné vysvětlení byla klíčová kvalitní vizualizace. Proto děkujeme za profesionální pomoc reklamní agentuře Magic Seven, která připravila tuto animaci. Hudbou ji doprovodil Zbyněk Kundrum s pomocí nahrávacího studia Palba. Video najdete na našem YouTube kanále zde
Od skutečného letu jsme se nakonec proti původní představě odchýlili jen málo - například počet semínek byl pouze 12 (10 Stratocache a 2 Radioseed). V našem ideálním plánu také nebylo selhání mobilní aplikace, která nakonec při lovu nebyla použitelná.
Zóna Krtka: Laborky Slaný
Čím žije Martin „Krtek“ Šturm, jeden z mnoha motorů studentského talentcentra ve Slaném
Prostor, kde ožívám a tvořím
Pracuju jako technický poradce v průmyslu, a ta práce mě baví. Vždycky mě zajímala věda a zdá se, že zajímá i mého syna Matěje, který chodí u nás ve Slaném na gymnázium. A tak jsme pro nás oba našli společný prostor: školní kroužek Laborky při Gymnáziu Slaný. Vlastně to ani není kroužek – spíše otevřená skupina asi 9 dospělých a 25 dětí, které mají vědecké nadání, takže Laborky nejčastěji prezentujeme jako „talentcentrum“. Naše heslo je „Vyšší výkon!“, protože se snažíme vědecké pokusy provádět v co největších rozměrech, tak, jak je možná ještě nikdo neprovedl. Program a nápady dáváme dohromady spolu s dětmi jako tým, podle toho, s čím kdo zrovna přijde. Vlastně ani nemáme žádné vedoucí. A díky tomu, že Slaný je malé město a máme podporu ředitele školy, není problém zapojit do našich kousků místní lidi i podnikatele.
Prapodivná věc, kterou jsem zde objevil
Díky spolupráci s pořadem ČT Zázraky přírody jsme mohli dělat některé experimenty opravdu ve velkém. A když zvětšíte měřítko nebo změníte podmínky, pak vás vždy něco překvapí – věci se prostě chovají jinak. Pro mě je dodnes záhadou, proč se nám nepovedl pokus s hořlavou pěnou, který jsme natáčeli v bunkru Drnov. Při tomto experimentu z nádoby kolmo vzhůru vystoupá pěnový sloup, který pak můžete bezpečně zapálit. Ač jsme pokus předváděli mnohokrát, před kamerami a v prostředí bunkru nám prostě nefungoval. Fyzikálně to vysvětlit neumím - pravděpodobně se sešlo několik nepříznivých parametrů okolního prostředí, jako je jiný tlak vzduchu, teplota či rosný bod.
A skutečně prapodivná věc? Pro mě osobně je to třeba lidská intuice. Snažím se přírodní jevy většinou vysvětlovat materialisticky, ale někdy se stane, že lidé jakoby na dálku věděli něco, co vědět nemohou…. Třeba na to někdy uděláme nějaký experiment!
Neustále mě přivádí k úžasu…
Pořád žasnu nad nespoutanou dětskou fantazií. My dospělí jsme ve své mysli příliš omezení – pořád myslíme na finanční náklady, energii, čas, a zda máme dostatek zkušeností. U dětí to tak není, a proto mě vždy nabíjí, když vidím ty skvělé, ničím neomezené nápady, se kterými přicházejí do Laborek. Nedávno třeba přišli tři kluci a tvrdili, že umí sestrojit perpetuum mobile. A tak jsme jim dali prostor. Několik dní jsme na tom společně pracovali, až jsme jim pomohli ověřit, že jejich návrh fungovat nebude… Dva to vzdali, jeden zůstal v Laborkách. To by mohl být do budoucna dobrý vědec. Nevzdá to po prvním neúspěchu a pokračuje dál.
Také vždy žasnu, kolik toho dokáže lidská vůle a potenciál. Ačkoliv lidskou rasu považuji za „nejhloupější opice na planetě“, když se člověk do něčeho s chutí opře, vznikají zázraky. I děti tady v Laborkách nemusíme k ničemu nutit, když je to baví: několikrát jsme tu všichni zůstali kvůli nějakému experimentu i přes noc.
Mám lehce bláznivý, ale nadějný nápad
Mnoho našich nápadů je „lehce bláznivých“… největší vzduchové dělo, loď postavená z ledu, plavání v sirupu. Teď máme ve výhledu další takový: chtěli bychom sestrojit největší Newtonovo kyvadlo na světě. Použili bychom několik jeřábů seřazených vedle sebe a ohromné ocelové bourací koule o průměru 1m zavěšené na lanech. Zatím to zkoušíme v malém, se třiceticentimetrovými koulemi, a musíme ještě promyslet, jaká technická zapeklitost na nás asi čeká v chystaném velkém formátu…
Martin „Krtek“ Šturm (1968) je člen talentcentra Laborky a sdružení Žádná věda o.s. Kromě mnoha dalších aktivit a realizace pokusů pro televizní pořad Zázraky přírody se Laborky aktivně účastní také přípravy projektu Stratocaching, kde mají na starosti mj. návrh a zapojení elektroniky v gondole balónu.
Jak by mohl vypadat hon na stratokešky?
Máme již zpracované návrhy webu a Facebooku pro hru Stratocaching. Pokud se nám podaří projekt realizovat, bude to opravdu zážitek jak pro aktivní účastníky, tak pro diváky online.
Živý stream z balonu na web!
Po konzultaci s inženýry z z Fakulty elektromagnetického pole ČVUT máme potvrzenou možnost zajistit živý stream videa z kamery v dropionu na webovou stránku partnerského média.
Jednalo by se o skutečně husarský kousek. Nosnost balonu je totiž pouhé tři kilogramy a "přibalit" ještě anténu, která dokáže spolehlivě odesílat datový tok pro video na vzdálenost desítek kilometrů - to je úkol pro experty. Takové se nám však podařilo najít.
Jak poletí?
Toto je první verze průběhu letu balonu při našem experimentu Stratocaching. Balon musí mít systém pro ukončení letu, který zajistí, že ani gondola, ani stratocache nenaruší letový prostor jiného státu. Vypuštění GPS modulů lze zajistit pomocí serva buď automaticky při prasknutí balonu ve výši kolem 30.000 m, automaticky při překročení zadaných souřadnic (nebezpečí opuštění území ČR), nebo manuálním pokynem na dálku pomocí rádia. Manuální pokyn je samozřejmě menší legrace, neb živly přírody jsou součástí hry.
Plazma je rodu středního
Na rozdíl od krevní plazmy je fyzikální pojem „plazma“ v češtině rodu středního. Toto plazma označuje čtvrté skupenství hmoty, ionizovaný plyn. Výraz zavedl v roce 1927 americký nositel Nobelovy ceny za chemii, Irving Langmuire, který se tehdy při své úvaze skutečně nechal inspirovat krví: „Stejně jako krevní plazma přenáší červené či bílé krvinky, proteiny, hormony a mikroby, naše neznámá v sobě skrývá ionty, elektrony a neutrální částice pracovního plynu a nečistot. Budeme ji nazývat plazmatem.“ Ačkoli je údajně 99,7% hmoty vesmíru ve stavu plazmatu, na zemi se plazma přirozeně příliš často nevyskytuje. Člověk ale dosud dokázal plazmatických výbojů využít v mnoha vynálezech, které nás dnes běžně obklopují – například v plazmových televizích a svářečkách, zářivkách, výbojkách a úsporných žárovkách.
